Pět důvodů, proč přijet běhat do Římova.

Už se z toho stala tradice. A krásná. K římovské přehradě se tuto sobotu sjelo velké množství lidí, aby společně mohli opět pomoci těm, kteří to skutečně potřebují. Již poosmé ...

Není to tak dlouho, zhruba dvě hodinky, co jsem vyzul běžecké boty. Prvotním cílem bylo pouze rozhýbat lehce bolavé nohy po včerejší římovské akci. Jen tak, na pohodu. A když běžím opravdu pomalu, přemýšlím. Jakkoliv to zní neuvěřitelně. Hlava stále ještě zpracovávala dojmy z povedené akce. Jedna z mnoha myšlenek byla ta, jak bych asi celé sobotní odpoledne popsal člověku, který neví, oč jde, nebo se jí ještě nezúčastnil. Tak asi nějak takhle ...

Úsměv všude, kam se podíváš

Když zajdu do detailů, tak se celá akce jmenuje "Římovský běh pro úsměv." Velmi trefný název, řekl bych. Ono to tak totiž opravdu je. Pár běžeckých závodů už jsem si odběhal a na příjemné prostředí jsem zvyklý, ale tady je to takové ... rodinné! To je asi ten správný výraz. Po příjezdu k fotbalovému hřišti se míříme zaregistrovat a ihned poté zjistit, co všechno nabízí zdejší občerstvení. Samé skvělé věci. A úplně nejlepší na nich je, že vše z produkce Římovských. Ať ochutnáte cokoliv, smlsnete si. A navíc se na vás obsluha příjemně usmívá. Jak já ty lidi obdivuju. Jsem přesvědčený, že tolik výborných věcí muselo dát ohromnou práci. A ti lidé to dělají proto, aby někoho potěšili. Nedělají to pro sebe, ale pro druhé. A vlastně to ani dělat nemusí. O to víc si toho vážím. A i to je asi ta "tajná ingredience", proč je to tak dobré. 

Do Římova jsem letos zamířil počtvrté, ale právě letošní ročník byl v jednom ohledu ojedinělý. Pršelo. A chvílemi celkem solidně. V jednom z největších lijáků jsem se vydal na záchod, když jsem míjel jednu z organizátorek, jak hovoří s členem velešínského taekwonda, které přijelo pobavit římovské publikum svým představením. Paní organizátorka měla pochopení pro nepříznivé počasí a partě v "bílých hábitech" nabízela, aby své účinkování zvážili. Odpověď příznivců bojového umění už jsem nezaslechl. A ani jsem nemusel. Pár minut poté se totiž zpoza stanů na notně zalévané fotbalové hřiště vydala parta, aby nám tento korejský sport představila. Tráva byla kluzká a i nadále na ní dopadaly provazy vody. Ani tato nepřízeň velešínskou skupinu neodradila. Opravdu bych pochopil, kdyby Velešínští odmítli vystoupit. Oni se ale rozhodli dav schovávající se pod stany nezklamat. Vystoupení jsem sice viděl opravdu jen sporadicky, ale potlesk obecenstva dával tušit, že se povedlo. A možná to byl potlesk i za neústupnost nevlídnému klimatu. A nebyla to rozhodně poslední kulturní vložka odpoledne. Do Římova totiž zavítala i kapela Divokej Bill, která tentýž večer vystupovala v nedalekém Českém Krumlově. I jim patří uznání, že dorazili udělat mnoha lidem radost. Byť jen fotografiemi a podpisy. Stejně jsou frajeři, že přijeli ...

Akce pro děti

Emoce jsou na sportu to nejhezčí. A u dětí to platí dvojnásob. Za mě je velmi důležité, že každá taková akce nabízí program i těm nejmenším. Pláč i smích. Tohle dětské závody nabízejí s železnou pravidelností. A nejdůležitější je, že v drtivé většině případů se vždy končí s úsměvem na tváři. A pokud náhodou ne, byly k dispozici i skákací hrady či malování na obličej. A to je jasné, že dětem ten úsměv přeci jen vymaluje. Doslova. A myslím, že i dvěma malinkým holčinám, nejspíš dvojčatům, které dováděly na stupních vítězů. Obě stály na tom nejvyšším stupínku, když mladší z nich zavrávorala a upadla na zem. Stihla však strhnout i svou sestru, která se proletěla s ní. Holky nám názorně ukázaly, jak jednoduše lze z vrcholu "padnout na hubu." A nemějte obavy, nic se jim nestalo, jinak bych takhle nevtipkoval. Ale jdeme závodit ...

Nádherné tratě

Trasy obou závodů ( 2 a 7,5 km) vedou především přírodou. Míjíte louky, potoky, krásně opravené kapličky. Zejména pro běžce z města to musí být fakt velký zážitek. Příroda je zde nádherná. Pokud tedy chcete pomáhat a zároveň udělat něco pro sebe, je pro vás Římov ta správná volba.

Náročné tratě

U přehrady na řece Malši si na své přijdou i opravdoví závodníci. Připravte se ale, že zde nejspíš osobák nezdoláte. Delší ze dvou tratí nabízí opravdu všechno. Pokud máte rádi silniční běhy, radost vám udělá pouze několik stovek metrů. Pak už se jde na polňačky, ale hlavně na kopečky. Cítíte z poslední věty lehký závan rýmu? Pak vězte, že při zdolávání několika kopců budete recitovat jiná slova. A ono i prudké sbíhání mezi kořeny stromů po kamenech není žádný med, ale ty kopce, ty píšou! A když dorazíte do cíle, je jedno, kolikátí jste na výsledkové listině. Vítěz je každý, kdo trať pokoří. Pokud vám nohy fungují i po "římovských kopečcích", jak se zde trefně říká, odcházíte s velmi dobrým pocitem. To nejlepší však přijde až poté ...

Akce, která opravdu pomáhá

Už jsem zmínil, že celé odpoledne míří k jedinému cíli- pomáhat. Pro Vilémka s Ríšou, dva neskutečné bojovníky, se kterými se život rozhodně nemazlil, se rozdělí částka 304 tisíc korun. A aby toho nebylo málo, tak téměř 80 tisíc obdrží i českobudějovická Haima, která pomáhá dětem s poruchou krvetvorby. A to, myslím si, je velká výhra. Výhra všech, kteří k tomuto číslu pomohli.

Nežijeme v úplně jednoduché době. O to vzácnější a krásnější jsou okamžiky, kdy lidé zapomenou na spory či rozdílné názory a spojí se, aby společně podpořili věc, která má opravdu smysl. Můžeme si koupit všechno, ale zdraví ne. A v tom jsme na jedné lodi. A o tom to je. Včerejší akce mi opět ukázala, že když jde o vážnou věc, která se nás bezprostředně týká, dokážeme táhnout za jeden provaz. Všichni. Bez výjimek. A to je strašně moc cenné. 

Děkuji všem, které jsem v Římově potkal, za sakra dobře strávený čas. A především děkuji těm, kteří tuto akci připravovali. Ti lidé to nemusejí dělat, ale jdou do toho, protože jsou zkrátka neskuteční!